čt21092017

Zpět Jste zde: Home Komentáře Prezidentská volba, dekrety a nebezpečné zapomínání

Prezidentská volba, dekrety a nebezpečné zapomínání

V sobotu jsem na svou facebookovou stránku umístil text, ve kterém jsem se zamýšlel na tím, jak těžké bude pro mě vybrat si z kandidátů, kteří postoupili do druhého kola toho „mého“ presidenta, se kterým budu chtít oslavit 100. výročí založení samostatného státu. Reakcí přišlo tolik, že mě to hodně překvapilo. Je vidět, že volbu prezidenta prožíváme skutečně velmi emočně. V mnoha reakcích v diskusi se otázky původního textu úplně ztratily. Jenže právě tyto otázky považuji za zcela stěžejní, za zásadní nejen pro minulost, ale také pro přítomnost i budoucnost našeho státu. Zkusme si o nich popovídat třeba trochu méně vzrušeně. Tady jsou:

Domníváte se, že je dnes už lhostejné, jaký má prezident názor na Benešovy dekrety?

Myslíte si, že není nijak nebezpečné, když jsou dnes hlavou státu (minulou, stávající nebo budoucí) Benešovy dekrety bagatelizovány nebo dokonce odmítány?

Jsme opravdu povinni se jen my omlouvat za některé události po druhé světové válce, nebo by se měli spíše sudetští Němci jasně, srozumitelně, veřejně a nahlas omluvit za zradu země, které se na konci 30. let dopustili?

Příliš často se mluví o některých následcích (a teď nechci rozebírat, jak nadneseně, přehnaně nebo krajně dramaticky se o nich mluví), ale jakoby se zapomínalo na příčiny. Jakoby se zapomínalo na to, že druhou světovou válku nerozpoutal Beneš, nerozpoutali ji Češi, Slováci. Rozpoutali ji Němci a jejich oslavovaný vůdce Adolf Hitler se svou armádou, která byla drtivou většinou sudetských Němců bouřlivě vítána při obsazení našeho pohraničí, ze kterého byli vzápětí bez milosti vyhnáni Češi… To je realita. A stejně jako se mi nelíbí snižování nebo bagatelizování nacistických zločinů (které je v mnoha evropských zemích trestné), nelíbí se mi ani krajně nevyvážená debata o poválečných událostech, kde se následek často jaksi rozmazává bez zmínky o příčinách a hlavních vinících.

Benešovy dekrety byly reakcí na něco, co se tady dělo celých sedm let předtím a co v celosvětovém měřítku stálo život desítky milionů lidí. A právě proto, že události před druhou světovou válkou, během ní a po ní byly pro naši zem tak drastické, vnímám zpochybňování nebo i jen bagatelizaci Benešových dekretů v principu tak trochu podobně jako snižování holocaustu.

Opravdu mě zaskočilo, kolik lidí je ochotno obhajovat vyjádření pana Schwarzenberga o Benešových dekretech. Ať mi zkusí upřímně – a prosím rovně, neanonymně – a poctivě odpovědět na výše uvedené tři stěžejní otázky.

Obávám se však, že mnoho lidí začíná zapomínat na to, co se dělo mezi roky 1938 – 1945. Zapomínat na drsné poučení, že ti, kdo zapomenou, jsou odsouzeni prožít to znovu.

 

ZNAK FINALL

 

Vydává Československá obec legionářská, Sokolská 33, 120 00 Praha 2. Telefon: 224 266 235

Kontakty na Deník legie: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. ,  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Mapa stránek